Toto elitářství máme naštěstí za sebou a i když v sobě skrývá zpřístupnění vysokoškolského vzdělání širokým masám mnohá negativa, například snížení nároků na studenty, obecně lze tento trend považovat za pozitivní. Časy slavného dělnictva, z jehož řad se generovali vedoucí továren a politické špičky máme naštěstí za sebou.Čím více se otevírají dveře univerzit běžnému člověku, tím více studentů z celé republiky dojíždí do univerzitních měst za vzděláním. Kolejní život je pro ně nejen příslibem nekončících nočních mejdanů, ale také možností nahlédnout do "velkého světa", ze kterého se cesta zpět hledá jen těžce.
Nejde ani o to, že by je město svou velikostí natolik učarovalo, jako spíše o nemožnost nalézt uplatnění v rodné vesnici. Nejlepší situaci mají učitelé, veterináři a samozřejmě doktoři, pro něž je vesnická praxe mnohdy finančně výhodnější, než nechat se zaměstnat ve velké městské nemocnici, či soupeřit s konkurencí o každou ulici. Představte si ovšem absolventa technického oboru, například programátora, který dnes nalezne v rámci ČR slušné uplatnění tak v pěti, šesti městech.
V tomto specifikém oboru navíc nejde jen o souboj města vs. vesnice, nýbrž také souboj mezi městy samotnými. Vždyť považte, plat absolventa nastupující např. na pozici Java programátora se v Praze pohybuje okolo 35 tisíc hrubého, zatímco v Brně je to maximálně 25 tisíc a v malých městech, např. v Olomouci už začínající programátor dosáhne ztěží na 20 tisíc.
Člověk, který nenalezne odpovídající uplatnění ve svém rodišti odchází za štěstím do větších měst. Zvýšení vzdělanosti tedy primárně paradoxně nepomáhá vesnicím, kde je vzdělanost nízká, nýbrž jen a zase městům. Vesnice tak přicházejí o své elity a s postupným zvyšováním vzdělanosti trpí také celkový počet obyvatel. Jediní, kdo na vesnice přijíždí, jsou chudší a neúspěšní obyvatelé měst, kteří hledají nižší životní náklady.
Při návštěvě vesnické zábavy občas přemýšlím, proč je právě tam tak nebezpečno a člověk dostane po papuli dříve než vejde dovnitř. Proč Petr Bende, ač ho nemám rád, dostal nakládačku jen proto, že přišel do vesnické hospody a místní burani se nesmířili s jeho oblíbeností u holek, které musí být zákonitě jejich majetkem. Většina z těchto lidí mnohdy trpí méněcenností a jediné na co se zmůžou, je čisté pudové násilí a ukazování svalů, což je na vesnici velmi často měřítko přitažlivosti a úspěchu, namísto vzdělanosti, kariéry či peněz.
Mým prvním článkem na tomto blogu jsem chtěl pouze poukázat na fakt, že vesnického "buranství", jak tento ukazatel mnohdy lidé z měst hanlivě nazývají, se možná nikdy nezbavíme a vzdělaní či úspěšní lidé budou na vesnici stále spíše vyjímkou, než pravidlem.
